Německého řádu

Vznik islámu a křížových výprav

    Abychom řádně pochopili okolnosti vedoucí k vzniku křížových výprav, musíme začít od kořenů. To znamená, že se musíme ohlédnout o čtyři století zpět před I. křížovou výpravu:
    Muhammad pocházel z méně významné větve kmene Kurajšovců. Narodil se v Mekce, někdy kolem roku 570. Otec mu zemřel před jeho narozením a matku ztratil v dětském věku. Zpočátku ho vychovával dědeček, hlava rodu, a potom jeho strýc Abú Tálib, kterého doprovázel na cestách s obchodními karavanami do Sýrie. Tam se seznámil s judaismem i s křesťanstvím; jediného Boha těchto obou náboženství si už tehdy řada Arabů v myslích spojovala s Alláhem z Ka’aby.
    Jednou – bylo to kolem roku 610 – při noční meditaci upadl Muhammad do vytržení a zjevila se mu nehmotná postava, již později identifikoval jako archanděla Gabriela. Nějaký hlas pravil: „Jsi poslem božím“, a to byl počátek celé řady ‚božích sdělení‘, jimž naslouchal až do své smrti. Zapamatoval si je a opakoval svým stoupencům, a ti je zapsali. Asi v roce 650 byla všechna sdělení shromážděna v písemné formě v koránu. Pro Muhammada a pro ty, kdo jeho učení uvěřili, to bylo Slovo boží. Rokem 613 začal Muhammad otevřeně kázat učení o jednoduchém monoteismu – je jenom jediný bůh a Muhammad je jeho prorokem.
Roku 622 se Muhammad odebral do Medíny a tento rok se stal počátkem muslimské éry. V Medíně se Muhammadovi podařilo prosadit svou autoritu až po několika letech, a to díky nájezdům – jež organizoval a později i sám vedl – proti karavanám mekkánských kupců. Zprvu docházelo jen k drobným šarvátkám: v dubnu roku 623 se proti karavaně, putující ze Sýrie do Mekky, vyřítila skupina šedesáti muslimů a jeden z nich vystřelil na ozbrojený doprovod několik šípů – byl to první agresivní skutek, provedený ve jménu islámu.
    V roce 630 kapitulovalo před Muhammadem město Mekka a Muhammad s deseti tisíci svých stoupenců vstoupil do Ka’aby. Téhož roku vytáhl Muhammad v čele třiceti tisíc válečníků na sever, aby si podrobil vládce Elitu, Adhry a Jarby na syrských hranicích. Uvědomil si, že „má-li si islámský stát uchovat blahobyt, musí na severu najít ventil pro přebytečnou energii Arabů“. To znamenalo, napadnout křesťanskou Byzanc….
… na přelomu 7. a 8. stol. vyplouvaly z Alexandrie muslimské flotily k blokádě hlavního města byzantské říše Cařihradu. Byzantinci odráželi jejich výpady jen s největším vypětím sil. 
- V 8. stol. ovládli muslimové Španělsko a roku 732 překročili Pyreneje a vtrhli do Francie. Vyplenili Bordeaux a vypálili tamní křesťanské kostely a pokračovali do Poitiers. Tam se pod hradbami města střetli s franskou armádou, vedenou dědem Karla Velikého, majordomem merovejských králů, Karlem Martelem. Muslimové byli na hlavu poraženi a vytlačeni zpět do Španělska. 
- V roce 846 přistál na italském pobřeží u Ostie – přístavu sloužícího potřebám Říma – expediční sbor o síle pěti tisíc jezdců a deseti tisíc pěších vojáků. Ostijská posádka utekla a obránci, především poutníci, kteří se pokusili zabránit „Saracénům“ (jak nyní národy hovořící románskými jazyky nazývaly své muslimské nepřátele) v pochodu na Řím, byli zmasakrováni. Na okraji města, vně hradeb, nepřítel vyplenil baziliku sv. Petra stojící na Vatikánském pahorku i baziliku sv. Pavla, čemuž papež Sergius II. a obyvatelé Říma jen bezmocně přihlíželi zpoza Aureliánových hradeb.
    Ke konci 11. stol. se kdysi mocná Byzantská říše (nástupce říše východořímské) hroutila pod nájezdy Seldžudských turků. Z kdysi rozsáhlého impéria teď zbýval pouze malý řecký stát. A v této době se císař Alexius Komnén obrátil s úpěnlivou žádostí o pomoc na křesťanské souvěrce ze západu. Tak se roku 1095 byzantští delegáti dostavili na církevní koncil, konaný v severoitalské Piacenze a prosili o vysláni vojsk na pomoc proti Turkům. Koncilu předsedal papež Urban II., zanícený křesťan, který pochopil narůstající nebezpečí muslimské expanze. Urban na louce za městem, kde se ten den konalo zasedání, oslovil obrovský dav. Na jeho výzvu, aby šlechta a národy přestaly bojovat mezi sebou, ale aby obrátily své zbraně proti nepřátelům Kristovým, odpověděla celá tehdejší křesťanská Evropa – a tak se zrodila první křížová výprava na jejímž konci stálo vytržení Jeruzaléma ze saracénských rukou.
    Téměř po dvě století  - od  roku 1096 do roku 1291 - se na pobřeží mezi Libanonem, Tureckem a Kyprem postupně valily vlny Evropanů, nejdříve osvobodit svatou zemi od muslimů a později udržet tuto zemi a okolní oblasti v křesťanských rukách. Přicházely sem desetitisíce Evropanů – poutníci, jednotliví ozbrojenci, malé skupiny doprovázející svého feudálního pána i celé armády. Křížové výpravy byly něčím víc než pouze pověstnou řadou jednotlivých tažení, jež se souhrnně označovala tímto názvem. Byl to neustálý a nepřetržitý pohyb románských a severských národů na Blízký východ, na který se dívaly jako na posvátnou zemi, protože se zde narodil a zemřel Mesiáš. Křížové výpravy znamenaly sedm velkých vichřic, ženoucích se ze západu a severu na tyto východní země. Úkolem křižáků bylo zajišťovat poutní cesty a chránit poutníky před nepřátelskými muslimy. Z tohoto jádra vyrostli rytíři – Templáři, Řád sv. Jana (Johanité) a nejmladší Němečtí rytíři.


NĚMECKÝ ŘÁD - ZALOŽENÍ

Založení u Akkonu

Akkon
    Během obléhání Akkonu (1189 - 1191) vládly díky muslimským oddílům, které rozsáhle blokovaly tábor křižáků na náhorní plošině Toruň (nezaměňovat s pozdějším stejnojmenným řádovým hradem) katastrofální hygienické podmínky. Proto zde roku 1190 měšťané z Brém a Libeku, kteří dorazili po moři, založili polní špitál. Podle jedné z legend tak, že nad nemocné natáhli lodní plachtu z Koggy a tak vznikla první řádová nemocnice.
Kogga

    Takto osvědčený špitál zůstal stát i po dobytí Akkonu. Bratři, kteří zde sloužili, přijali charitativní pravidla Johanitů a vzniklé zařízení pojmenovali “Špitál Svaté Marie Němců od Jeruzaléma” jako upomínku na špitál, který stál až do roku 1187 v Jeruzalémě. Po očekávaném vítězství nad muslimy, měl ve Svatém městě vzniknout hlavní dům Řádu.

    Špitál u Akkonu, kde vzniklo hlavní sídlo Řádu, nabýval díky darům, zejména od Heinricha von Champagne, hospodářského významu. K tomu obdržel Řád nové vojenské úkoly. Bránit poutníky ve Svaté zemi. Papež Klement III. vyhověl prosbě císaře Jindřicha VI. a dne 6.února 1191 oficiálně Řád uznal. 

Ordo Teutonicus

    Označení nového řádu bylo ODRO TEUTONICUS (OT). Toto jméno nesl po celou dobu své více jak osmi set leté historie. Přeložit Teutonicus není jednoduché. Římané tak označovali národy a prostor na sever od Alp. V našem prostředí se pak ujal název Německý řád. Pojem “Německý” se však nesmí chápat nacionálně, jak jej chápeme dnes. Vztahuje se právě k středověké mentalitě, kdy v státním uskupení Svaté říše římské národa německého žilo vedle sebe mnoho národů. Toto státní uskupení zahrnovalo prostor od dnešní severní Itálie až po dnešní Polsko a jejím císařem byl i “náš” Karel IV.


Země Koruny České

    Roku 1197 ke kostelu sv. Petra na Poříčí v Praze uvedl moravský markrabě Vladislav Jindřich Řád německých rytířů, který tu založil svůj špitál a také své sídlo. Po smrti svého manžela, Přemysla Otakara I., se zde Konstancie Uherská rozhodla založit klášter cisterciaček a kvůli tomu vykoupila kostel, špitál a okolní polnosti od Řádu německých rytířů, který přesídlil k nedalekému kostelu sv. Benedikta (stával na místě dnešního obchodního domu Kotva). Nakonec ale klášter cisterciaček založila u Tišnova. Kostel i s dalšími majetky odkoupenými od německých rytířů darovala špitálu sv. Františka, který téhož roku založila její dcera Anežka. Z původního špitálního bratrstva se postupně stává nový český církevní rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, který zde nadále zajišťuje bohoslužby.



Jako zdroj informací k tomuto článu mi posloužili: Templáři; Piers Paul Read  ,  Řádoví rytíři; Ernle Bradford
Lubomír Macek FamOT


Podrobná historie Německého řádu / Řádu německých rytířů...viz. hlavní stránky



Současnost Německého řádu a jeho struktura

PROVINCIE BRATRŮ

Bratři domu Panny Marie v Jeruzalémě skládají sliby čistoty a poslušnosti. Žijí buď v konventech, nebo na farách, kde vykonávají duchovní službu. Mají tedy kněžské svěcení. V České republice v současné době vykonávají duchovní službu v 16-ti farnostech.





PROVINCIE SESTER

Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské skládají slib čistoty a poslušnosti. Žijí společným životem v klášteře. V ČR provozují např. Církevní konzervatoř Německého řádu v Opavě.







FAMILIÁŘI NĚMECKÉHO ŘÁDU

Jsou kněží a laici zvláštním způsobem přičlenění k Německému řádu. Skládají sliby do rukou velmistra a zavazují se Řád podporovat modlitbou a činorodou pomocí. V ČR jsou zřizovateli Církevního gymnázia Německého řádu, Pečovatelské služby Německého řádu, Domu dětí a mládeže Německého řádu.