Institutu familiářů

    Je pradávným zvykem Německého řádu už od svého vzniku k sobě vedle bratrů a sester vázat různými formami i jiné muže a ženy a povolávat je ke spolupráci na svých dílech a k uskutečnění svých ideálů. Podle této tradice byl zřízen Institut familiářů, včleněný do Německého řádu, potvrzený Apoštolským stolcem. Tento institut je podle kán. 301 § 3 CIC církevněprávním veřejným sdružením, které podléhá dozoru Apoštolského stolce a velmistra s jeho radou (srv. kán. 305 § 1 CIC).
    Členové tohoto institutu se nazývají familiáři či mariáni – jsou to laici nebo kněží, kteří jsou zapojeni do díla řádu, podporují jeho činnost a snaží se uskutečnit jeho ideály. Podporují bratry a sestry modlitbou, spoluprací a nasazením pro řád ve veřejném životě. Jsou povoláni, aby oživovali světský řád křesťanským duchem. Jako členové tohoto institutu jsou s řádem duchovně spojeni. Nazývají se „Familiáři Německého řádu“. Členství v Institutu familiářů v zásadě vylučuje příslušnost k jinému podobnému institutu.

    Již od 13. stol. k sobě Řád vázal vedle profesních členů i další muže a ženy, kteří byli zvláštním způsobem těšně s Řádem
spojeni. Po změně řádových regulí v roce 1929 došlo k obnovení této středověké tradice a první familiáři tak byli přijímáni ve třicátých letech dvacátého století. Pocházeli z Českých zemí, Rakouska, Itálie. Měli jednoduchá, ale jasná pravidla a ve své činnosti měli navázat na činnost profesních rytířů, kteří v té době již nově přijímáni nebyli. Měli být aktivně činní v katolické akci a zejména v místních farních charitách. Měli podporovat charitní a kulturní díla Řádu a měli předepsané denní modlitby za živé a zemřelé členy Řádu. 
    Toto slibně rozvíjející se dílo bylo násilně přerušeno druhou světovou válkou. K dalšímu přijímání familiářů tedy dochází až po druhé světové válce. Oficiální schválení institutu familiářů pak oficiálně nastává v roce 1965, kdy jsou papežským stolce potvrzena statuta familiářů Německého řádu.
    Institut familiářů se dělí do Bailiv a ty dále do samostatných Komturství. Těm předsedá Balleimeister popřípadě Komtur. Vrchním představeným je pak velmistr Německého řádu. Právo přijímat do institutu familiářů má pouze velmistr. Vnějšími insigniemi familiáře jsou nákrční kříž a černý plášť s řádovým štítem (černý kříž v bílém poli).

    Jedním z nejvýznamnějších familiářů u nás byl P. Jindřich Stuchlík. Ten byl po druhé světové válce pověřen správou řadového majetku u nás. Pro své členství v Řádu a aktivní prořádovou činnost byl dlouhá léta vězněn v komunistických věznicích. Vedle sester zde v jeho osobě přetrvala kontinuita řádu na našem území během komunistické zvůle. Po změně režimu a znovunabytí svobody stál v devadesátých letech u obnovení veřejné činnosti Řádu v našich zemích.
Lubomír Macek FamOT